2013/2014
a) Ochrana fauny ČR – úklid okolí Tábora
pondělí 16. června – pátek 20. června 2014Po 8.00 – 14.00 hod okolí Lužnice
Út 8.00 – 12.00 hod pod Pintovkou
St 8.00 – 12.00 hod okolí Babí hory
Čt 8.00 – 12.00 hod pod Pintovkou
Pá 8.00 – 12.00 hod okolí Lužnice
V týdnu od 16. – 20. června 2014 se v rámci školní výuky 9 žáků 9. třídy CZŠ Orbis-Pictus zúčastnilo dobrovolnických prací pod hlavičkou Ochrany fauny České republiky. Aktivita proběhla v rámci třetího roku udržitelnosti projektu Otevřeno. Další děti školy tak měly před sebou týden specifických prožitků.
Celá týdenní akce spočívala v úklidu okolí Tábora, míst oblíbených táborskou veřejností k výletům, procházkám či jiným aktivitám. Tato místa či zákoutí opravdu uklidit potřebovala. Jak deváťáci vnímali celý týden je možno se dozvědět z jejich závěrečné zpětné vazby:
„Je čisté prostředí po tom, co jsme uklidili. Ale mrzí mě, že jsou lidi takovíhle bordeláři. Našli jsme dva kočárky a to mi přišel vrchol."
„Připadalo mi, že ten úklid byl rozhodně potřeba, ale myslím si, že tam za pár dní bude podobný nepořádek. Práce na celý týden je to hodně únavná a v některých chvílích i docela nechutná. Myslím, že jako dobrovolnická práce je to dobré, ale myslím si, že pokud v úklidu na některých místech nebude nikdo pokračovat, tak se naše práce stane poněkud zbytečnou."
„Divil jsem se, co všechno můžou lidi do trávy hodit. Našli jsme kočárky, koberec, záchod a spoustu jiných věcí. Uklízení mi nevadilo. Myslel jsem, že to bude horší."
„Minulý týden dobrovolničení jsem si celkem užila, hlavně proto, že jsem ho trávila se super lidma. Uklízení šlo rychleji, když u toho bylo tolik legrace. Také jsme našli spoustu věcí, co bych ani neřekla, že někdo může vyhodit do přírody. Například kočárek nebo tiskárnu."
„Na ten minulý „uklízecí" týden jsem se nejprve opravdu těšila, myslela jsem si, že to bude sranda. Trochu jsem se spletla. Týden jen chodit a ohýbat se pro každý papírek, a že jich bylo opravdu hodně, je strašně namáhavé a vyčerpávající. Jsem ráda, že ten nejdelší den, který jsme pracovali 6 hodin, jsme měli hned v pondělí, tudíž jsme ho neměli v ty dny, kdy už jsme byli opravdu vyčerpaní. Bylo to opravdu náročné! Občas jsme našli opravdu hnusné věci, které nikdo nechtěl sbírat, ale tak nakonec jsme je tak nějak sebrali. Za ten týden jsem zjistila, že lidi jsou opravdu „prasata". Cokoliv sní, vypijí, vykouří tak to hodí na zem. Taky jsem přemýšlela nad tím, jaké to asi je výt bez domova. Musí to být hrozné! Uklízeli jsme na jednom místě, kde to opravdu vypadalo, jako by tam někdo „bydlel". Tak jsem mu to moc nechtěla uklízet. Za ten týden jsem byla určitě hodně vyčerpaná, i když jsme končili ve 12.00, tak to bylo velmi náročně! Asi je tato práce prostě na jeden den, možná dva, ale určitě ne na týden. Hodně jsem si z toho vzala."
b) Domácí hospic Jordán – dobrovolnická činnost
duben – červen 2014celkem 22 hodin vykázaných v pracovním výkazu
Této druhé formy dobrovolničení se zúčastnili 3 žáci 9. třídy Orbis–Pictus. O tuto práci sami projevili zájem. Byla jim tedy dána možnost vykonat si potřebný počet hodin během jara 2014 ve svém volném čase. V týdnu 16. – 20. června 2014 mohli požádat o uvolnění z výuky. Postřehy účastníků opět zachycuje zpětná vazba:
„V hospicu se mi líbil pohyblivý termín prací. Kdy budu pracovat, záleželo čistě na mé domluvě. Dobré bylo, že jsem si mohl zbytek odpracovat u řeky až ve čtvrtek a pátek. Práce byla snadná a domluva taky. Zkrátka dobrá organizace. Krátké pracovní intervaly jsou vyhovující."
„Nelíbilo se mi, že pro nás skoro nebyla práce. Přišlo mi, že kromě blešího trhu a přípravy na něj a prodávání lístků na koncert, jsme v hospicu byli spíše na obtíž než k užitku. Bylo to hodně zmatené, změnila se nám koordinátorka a nebylo nám to oznámeno. Skládaly jsme letáčky a to jsme opravdu byli trochu na obtíž. Práce na bleším trhu se mi líbila a byla záslužná. Hospic má tolik dobrovolníků, že nabírat nové opravdu není třeba. Aktivní činnost, jako prodávání lístků nebo bleší trh, byla pro nás vhodnější a zajímavější."
„Bylo fajn, že jsme mohli chodit ve svém volném čase, byla tam „určitá volnost". Nedělala jsem nic, co by mi vadilo. Práce uvnitř a v příjemném prostředí. Při bleším trhu nám dali celé jedno „oddělení" a sami jsme se o to starali, bylo to fajn. Přišlo mi, že pro nás občas neměli práci a párkrát až takovým „násilím" nám nějakou dali. Změnila se nám koordinátorka a nic nám o tom neřekli, takže mi to přišlo takový podivný..."
Tento způsob vykonávání dobrovolnické činnosti jsme ověřovali poprvé. Jako škola se do budoucna zkusíme poučit z nedostatků a podpořit kladné stránky záslužné aktivity.
Zapsala: Miroslava Nejezchlebová
