1. třída 2017/2018
Naše první letní výprava
21. - 25. června 2018
Utábořili jsme se u Kamenice nad Lipou u rybníku Kalich. Byla tam s námi dokonce Pipi, která chce být všude, kde se děje něco zajímavého. Vzala nás do cibrkusu, česala Mirince účesy podle poslední módy, která ještě nestihla obletět svět, ale už brzy se to stane. Nutila Apolenku pídit se po ponožkách, kladívku, botách či čemkoliv dalším z tajemného velkého kufru a nakonec nás přiměla čekat, až náš tábor pohltí tma, aby ... Dopídili jsme se pokladu. Kdo se nepídí, nejen, že není píditel, ale bude muset zůstat doma, až my zase někam vyrazíme.
Prvňáci - píditelé
5. třída 2016-2017
Třeboňsko (29. 5. – 2. 6. 2017)Tentokrát jsme vyrazili na Třeboňsko. V jižních Čechách jsme již navštívili CHKO Blaník, CHKO Blanský les, Českou Kanadu a Borotínsko. Letošní téma výpravy bylo přírodovědné. Dvě dopoledne s námi strávil pan Smrž z Cassiopey, a stálo to za to. Objevovali jsme spolu s ním ekosystém rybníků. Nevěřili byste, co všechno jsme ulovili, viděli a slyšeli. Mohli bychom vám rovněž doporučit návštěvu muzea rybníkářství v domě Štěpánka Netolického, nejlépe s průvodcem. Moc se nám to líbilo, nejvíc asi interaktivní část s napouštěním a vypouštěním rybníků. Při druhé návštěvě nás pan Smrž zasvěcoval do života starých dubů a měli jsme veliké štěstí, že jsme cestou na plovárnu našli na jednom z mrtvých dubů ohromného tesaříka (kolem 10 cm určitě). Také jsme zažili, jaké je to na Třeboňsku, když je hodně komárů. Ve stínu lesa jsme se nestačili ohánět.
V Třeboni mají plovárnu Ostende, je jak ze starých Vančurových časů. Krásné je, že můžete sedět ve stínu dubů i vystavovat se sluníčku – jak kdo chce. Děti stačí daleko od břehu, což je pro hlídání ze strany učitelů ideální. O párky v rohlíku a nanuky tam není nouze.
Vyrobili jsme si desky na deník a hmyzí domečky – to nám dalo docela zabrat. Podle obrázku to vypadalo rozhodně jednodušeji. Už ale umíme z předešlých let řezat pilou i zatloukat hřebíky, tak to přeci jen docela šlo od ruky. Doufáme, že každý z hmyzích domečků si najde své obyvatele a zároveň bude radostí pro naše oči.
V kraji rybníků jsme měli touhu zkusit si zarybařit. I přes drobné překážky se nám to podařilo a bylo to moc prima. Dost nás to některé nalákalo do budoucna a můžete se divit s námi – chytili jsme kapra, tedy přesněji řečeno – Ema chytla kapra. Blahopřejme k prvnímu úlovku a samozřejmě trochu závidíme. Jednou nás na oplátku chytil strom. Až uvidíte na stromu viset splávek – jste u stejného rybníka.
Nebo příště rovnou jeďte s námi.
zapsala Naděžda Tuháčková, třídní učitelka
9. třída 2015/16
Český ráj
6.- 10. června 2016Letošní kurz prosociálního chování byl do jisté míry vyvrcholením našich výjezdů v předešlých letech. Jako místo jsme zvolili dosud neznámé prostředí pískovcových skal v Českém ráji, které již svým názvem vybízelo k prožití něčeho výjimečného.
Z Tábora jsme odjeli v pondělí 6. června a začali prohlídkou bývalého skalního hradu Drábské světničky s mimořádným výhlede do krajiny. Odtud jsme pak putovali k výrazné skalní věži Kobyla v Přírazech, kde se žáci mohli seznámit s historií dobývání tohoto tvarem netradičního skalního útvaru a pravidel pískovcového lezení. Již tento den, v zátěžové situaci tvořené poměrně dlouhým putováním a horkem v kombinaci nedostatečného množství vody v batozích, si žáci ochotně pomáhali a skupina projevovala velkou sounáležitost. Večer jsme dojeli na místo ubytování v penzionu Podháj v Karlovicích-Sedmihorkách a vděčně snědli připravenou večeři. Po večeři se děti ještě učily základní horolezecké uzle, oblékání úvazků a nakonec šly cvičit techniku slaňování na blízkou lesní stráň. Již téměř za tmy, poštípaní komáry a velmi unavení, jsme se vrátili do penzionu, padli na měkké hebké matrace a usnuli spánkem spravedlivých.
V úterý jsme měli naplánováno poznávání další pískovcové oblasti umístěné severně od Turnova s názvem Suché skály. Zde na Vlajkové věži proběhlo, po zopakování navazování a uzlů, opakované slaňování a zároveň i pokusy o vylezení převislé stěny. V poledne si děti připravily z vlastních zásob oběd a odpoledne následovala prohlídka oblasti Suchých skal a po ní pak postupně jeden po druhém vystoupili cestou III. stupně obtížnosti na vrchol Vlakové věže. Zážitek to byl veliký nejen pro děti samotné, ale i pro nás vedoucí, kteří jsme mohli vidět obrovskou sounáležitost skupiny a touhu, aby se na vrchol dostala třída jako celek. To se nakonec podařilo a všichni jsme se kochali pohledem na krásnou krajinu, horolezce na okolní Hlavní a Sokolí věži a pozorovali slunce klesající k obzoru. Pak celá třída postupně slanila dolů, což vzhledem k výšce nebylo pro všechny úplně jednoduché a strach vedl k velké opatrnosti zvláště při zdolávání úvodní pasáže při přestupu z vodorovné plochy na vrcholu do svislé stěny. Po večeři, kterou jsme opět hladově zhltli, jsme si dlouze před chatou vyprávěli o zážitcích....
Ve středu nás čekala změna. Horolezectví bylo nahrazeno splouváním Jizery z Malé Skály (z místa pod Suchými skalami) do Turnova. Vody nebylo mnoho, přesto jsme si to užili více než dost, neboť klasické vodácké dobrodružství bylo velmi často prokládáno lodními bitvami a následnou záchranou věcí z převrácených lodí. Po večeři jsme ještě vyrazili do Prahy na hudební produkci na Křižíkově fontáně. Tento kulturní zážitek se setkal s rozporuplnými reakcemi, děvčatům se vesměs líbil, chlapci reptali a litovali vložených prostředků do vstupného. Musím přiznat, že moderní hudba nevytvářela se svítícími vodotrysky takový dojem, jako by měla hudba klasická se svým velkým dynamickým rozsahem.
Ve čtvrtek jsme se vydali do Hruboskalského skalního města. Zde jsme po krátké prohlídce významných skalních útvarů, pokoušeli horolezecké umění na výrazné skalní věži Maják. Již cestou k Majáku děti se zatajeným dechem pozorovali dvojice horolezců na věžích okolo cesty a s jedním trojčlenným lanovým družstvem horolezců, již v dědečkovském věku, jsme se dali do řeči. Bylo příjemné sledovat, jak děti vyprávění těchto „starých chlapů" hltaly. Nakonec se nám celé jejich lanové družstvo ztratilo za hranou Sfingy a my pokračovali k „našemu" Majáku. Zhruba 50m vysokou věž vylezla jen chlapecká část družstva, ale i tak jsme se těsně před setměním vraceli k pozdní večeři plni dojmů.
Pátek byl ve znamení balení a odjezdu do Liberce, kde nás v první části dne čekal vzdělávací program v místní IQlandii a večer ještě návštěva Aquparku, v němž jsme báječný týden krásných zážitků ukončili. Do Tábora jsme sice dorazili po setmění, zato s pocitem plně stráveného času.
Kurz probíhal ve velmi realistickém pojetí etické výchovy, kdy navzdory použití jen několika aktivit EV, mohli žáci den co den, skrze reálné situace prožívat jak potvrzení svých silných stránek, tak i zažít, že osobní slabosti lze překonat společným úsilím a vzájemnou pomocí.
Zapsal: Karel Dušek (třídní učitel)
3. třída 2015/16
Zpátky v čase
Žirovnice 30. 5. 2016 – 3. 6. 2016
FotografieVideo
Po dlouhém těšení jsme strávili týden ve vlídném, pohostinném prostředí žirovnické fary. Jak téma pobytu napovídá, zabývali jsme se dobou minulou. Zkoušeli jsme si představit, jak se asi žilo nejstarším lidem, čím se zabývali obyvatelé našeho území v pravěku. Vymýšleli jsme si „pravěká" jména, vytvářeli jsme umělecké předměty z hlíny v kůži lovců mamutů. Přemýšleli jsme, co bylo pro lidi v kterém historickém období tím nejdůležitějším objevem nebo vynálezem.
V Žirovnici jsou pro návrat do minulých dob skvělé podmínky. Využili jsme je a navštívili jsme muzeum knoflíkářství, které je spojeno s expozicí starých šicích strojů a pivovarnictví. Pro každého z nás byla ve výkladu informace, která nás překvapila a díky níž jsme lépe pochopili život předků.
Ve zrekonstruované sýpce jsme si prohlédli výstavu historických zemědělských strojů a věcí denní potřeby našich předků. Dozvěděli jsme se, jak se dělalo máslo, pekl chleba, jak vypadal dům, co bylo náplní pracovního dne lidí na vesnici. K dokonalé představě posloužil i keramický „rok na vsi", vytvořený žáky lidových škol umění z okolí.
Kromě vracení se v čase jsme si skvěle užívali současnost. Nechali jsme se hýčkat rozlehlou zahradou a každou chvíli využívali k nějaké hře. Trénovali jsme lezení po stromech, večer jsme seděli a zpívali u ohně, někteří připravovali pro spolužáky hry, divadelní představení, tanečky... Společně jsme oslavili mezinárodní den dětí. Asi největším zážitkem pro nás byla cesta za pokladem. Na polní cestě za Žirovnicí jsme vykutali několik kilogramů perleti!! Využili jsme ji jako dárky pro rodinu a jako materiál pro společnou práci.
Ještě jeden výjimečný prožitek pro nás Žirovnice připravila. Ve čtvrtek jsme navštívili divadelní představení dětského kroužku, který v zámeckém amfiteátru sehrál pohádku „Strach má velké oči". Program celého týdne byl opravdu pestrý. Historická témata, muzea, kultura, sport, spolupráce, výtvarné činnosti a ovečky... Ani se nám nechtělo domů. Určitě se nám nedivíte.
Za třeťáky Dana Milerová
