Dobrovolnické práce v G-centru 2012
(Udržitelnost OTEVŘENO)
G-centrum (Domov pro seniory) Tábor
9. třída
pondělí 11. června – pátek 15. června 2012
8.00 – 11.45 hod
V týdnu od 11. – 15. června 2012 se 7 žáků 9. třídy Orbis-Pictus zúčastnilo dobrovolnických prací v G-centru. Navázali tak na loňský školní rok, kdy ve stejném zařízení prováděla práce minulá 9. třída. Nyní už v rámci udržitelnosti projektu Otevřeno měly další děti školy před sebou týden jedinečných zážitků. Jeden z posledních týdnů na základní škole, na který určitě nikdy nezapomenou.
První den byl seznamovací a překvapivý v mnoha oblastech. Paní ředitelka PhDr. Jaroslava Kotalíková provedla žáky celým velkým čtyřpodlažním objektem pro skoro 150 seniorů. Ukázala jim vše potřebné - včetně hobby dílen, společných místností, recepce, atria, jídelny, zahrady, kaple. Podívali se společně do pokojů klientů a na pracoviště zdravotnického personálu. Měli možnost nahlédnout do chodu celého komplexu, který zastřešuje činnost dalších šesti sociálních zařízení v regionu. Poté žáky navštívila paní ředitelka Farní charity Tábor Mgr. Ivana Hašplová, která je současně vedoucí táborského Dobrovolnického centra. Přišla podepsat připravené dobrovolnické smlouvy, připomenout svou roli i význam dobrovolnického centra, povzbudit k začínající práci. Celotýdenní záštitu nad žáky-dobrovolníky poté přebral Mgr. Emil Růžička, který jako sociální pracovník je koordinátorem dobrovolníků v G-centru. Pod jeho vedením pak už všichni začali pracovat… Do přízemní místnosti (tzv. denní kavárny) byli přivezeni nepohybliví klienti k terapii – tzv. aktivizaci. Dobrovolníci jim dělali společníky při luštění hlavolamů, skládání puzzle, skládanek a hlavně si s nimi povídali. Po řízené činnosti následoval pro klienty oběd. Tak všem uplynul první půlden, kdy pomáhali v individuálním kontaktu se seniory. Prakticky si uvědomili, co to znamená, že věkový průměr G-centra je 87 let! A kolik klientů od 90 – 100 let tu bydlí!!
Druhý den žáci hned od rána pokračovali v práci. V atriu uspořádali pro zájemce turnaj v Člověče, nezlob se. Hra je zde dost oblíbená – hrála se celé dopoledne a zájemci se střídali. Převažovaly ženy. Některé klientky se pustily i do karetních her. O šachy byl (vzhledem k vysokému věku zúčastněných) menší zájem. Při hře i po ní spontánně vznikal prostor pro rozhovory a navazování kontaktů. Práce utekla, ani všichni nevěděli jak.
Třetí den se žáci soustředili na přípravu atria a dopravu klientů do atria. Blízká mateřská školka měla totiž připravené vystoupení pro zdejší seniory, které proběhlo právě v těchto prostorách. Pokračovalo se v rozhovorech a navazování hlubších vztahů. Rozvážení nepohyblivých seniorů zpět z atria do pokojů se dobrovolníkům hodně líbilo, pohybovali se tak po celém objektu. Už rozlišovali obsluhující personál - sociální pracovníky ve fialových uniformách, nižší a vyšší zdravotnický personál v zelených a modrých uniformách. Vnímali jejich vysoké pracovní nasazení a osobní angažovanost. Učili se brát život zde jako realitu života – jako jednu z možností, jak prožít stáří mimo svou rodinu.
Čtvrtý den se nesl ve znamení úklidu zahrady, která je součástí G-centra a klienti ji hodně využívají k vycházkám či vyjížďkám na kolečkách. Dobrovolníci čistili zdejší jezírko pro rybičky a pleli záhony. Dále se seznamovali s denním provozem, režimem dne a týdne klientů, komplexně s celým prostředím G-centra a jeho službami. Po práci na zahradě zase zbyl čas na společenské hry v atriu a na individuální rozhovory se seniory. Žáci tak pilovali důležité sociální dovednosti – komunikaci, přijímání sebe a druhých, kreativitu, empatii, pomoc, spolupráci, komplexní prosociálnost. V praxi to znamenalo poskytnout klientům fyzickou pomoc či službu, poradit, vysvětlit, potěšit, povzbudit, posilnit sebeúctu, pochválit, vyslovit uznání, vyjádřit sympatii, zastat se, naslouchat (často opakovaně), snažit se pochopit, vyjadřovat účast, dorozumět se, hledat co spojuje, vytvářet atmosféru porozumění. Vzhledem k většinou pokročilému věku seniorů to nebylo vždy úplně jednoduché. Avšak právě toto byla hlavní náplň práce dobrovolníků, neboť ostatní komfort nabízí promyšlená koncepce G-centra.
Pátý den byl posledním dnem, kdy žáci-dobrovolníci mohli strávit celé dopoledne se seniory. Začali individuálním kontaktem se známými klienty (v atriu, na patrech, na pokojích). V denním programu G-centra byla naplánovaná dopolední mše v místní kapli, proto dobrovolníci sváželi a doprovázeli seniory do přízemí budovy. Opět se hrály společenské hry v atriu – senioři nabídky využívali. Některé klientky si rády poslechly hru žáků na klavír či klávesy. Po mši nastal čas na rozvoz seniorů z kaple.
Před ukončením celé týdenní aktivity proběhla reflexe práce žáků vedená Mgr. Emilem Růžičkou. Vyplynulo z ní následující:
- není jednoduché navázat trvalejší vztah se staršími seniorkami (nad 90 let), je to dlouhodobá záležitost, na kterou týden nestačí
- práce pro dobrovolníky byla častokrát nárazová (podle momentální denní situace v G-centru)
- dobrovolníky byla vysoce uznávána práce zaměstnanců G-centra (jako zajímavá a prospěšná)
- dobrovolníci byli zaskočeni špatnou pamětí klientů, ulpívajícím myšlením, křehkostí a zranitelností
- bylo vidět, kteří žáci mají dobrý vztah ke starým lidem (sami hledali práci) a kteří se do práce musí pobízet
- nikdo z dobrovolníků nelitoval, že si tuto práci vybral
- svůj vlastní pobyt ve stáří v zařízení tohoto typu by si v současné době vybral pouze jeden žák (ač je G-centrum komfortní, dali by ostatní přednost tomu, aby ve stáří pobývali s rodinou)
- jeden z dobrovolníků se chce za klientkou vrátit i po prázdninách a pokračovat v kontaktu s ní.
Během jednoho týdne si někteří žáci 9. třídy mohli zažít obvyklou práci sociálních pracovníků s klienty. Zhodnotili ji jako mimořádnou zkušenost ve svém dosavadním životě. Miroslava Nejezchlebová
